.jpg?s3=1)
Na podzim roku 2006 byl na katedře historie FF UJEP zahájen dvousemestrální kurz nazvaný Postindustriální archeologie. Vedl jej regionální patriot a ředitel Archivu města Ústí nad Labem PhDr. Vladimír Kaiser. Jeho náplní bylo mapování a dokumentování sídelních reliktů na území Chráněné krajiné oblasti České Středohoří. Na kurz, jehož hlavním výstupem mělo být zřízení turistické trasy po zaniklých obcích v okolí Bukové hory, se přihlásila téměř dvacítka studentů rozličných ročníků. První výprava do terénu se uskutečnila v polovině října roku 2006. Většina z nás přítomných tehdy někdejší německé obce v okolí Bukové hory navštívila poprvé. Netušili jsme, že se v kopcích v bezprostřední blízkosti krajského města nachází podobně magická místa se zplanělými ovocnými stromy, dávno opuštěnými zahradami a troskami zpustlých lidských obydlí. První výprava nám nepřinesla pouze zážitek duchovní v podobě objevení „nového světa“, který se výrazně lišil od prostředí tak typického pro všední život studenta místní univerzity, ale také hmotný v podobě starých pivních lahví, množství ovoce a především místního křenu, jehož síla se nám zdála neuvěřitelná. V malobřezenském hostinci U Fešáka nám pak vedoucí kurzu rozdal úkoly. Měli jsme prostudovat potřebné historické prameny k zaniklým obcím a samotám, rozptýlených na území tří okresů, zajistit patřičná povolení a provést značení cesty samotné. Výchozím místem zeleně značené stezky jsme kvůli dopravní dostupnosti určili obec Zubrnice (Saubernitz). Právě odtud už jedenáct kilometrů dlouhá trasa příkře stoupá z údolí do výše položených zaniklých obcí a samot. První z nich je samota Maureschin, odkud stezka pokračuje na hřeben Bukové hory do Velkých Stínek (Gross Zinken), Staré Homole (Althummel), kolem thunovské lesovny do Vitína (Wittine), který byl největší ze zaniklých obcí. Z Vitína pak trasa klesá do údolí přes poslední zaniklou samotu Mauerschin do Malého Března (Klein Priesen).
Při studiu archivních pramenů se nám potvrdil původní předpoklad - zánik lidských sídel v okolí Bukové hory přímo souvisel s poválečným vysídlením jejich německých obyvatel v letech 1945 a 1946. Na rozdíl od jiných obcí či samot, které museli původní obyvatelé opustit, ale která jsou dodnes obydleny, zde sehrál roli i fakt, že se zde nepodařilo vybudovat kvalitnější komunikaci. Mělo se jednat o silnici z Malého Března do Vitína, Příbrami, Verneřic a České Lípy. Poslední vážný pokus o její výstavbu máme dokumentovaný z počátku roku 1941. Silnice do Vitína však rozhodně nepatřila mezi priority válečného hospodářství nacistického Německa, a tak ke stavbě nedošlo. Po druhé světové válce se pak tento romanticky vypadající, ale pro život dosti drsný, kraj nepodařilo dosídlit.
Jednání s Klubem českých turistů (jeho vedení ze zřizování stezky „nějakými studenty“ nebylo zpočátku nijak nadšeno), CHKO České středohoří (jeho zástupcům se „jakési připomínání Němců“ líbilo ještě méně) a samotné značení proběhlo na jaře roku 2007.
Otevření turistické stezky se konalo v sobotu 16. června 2007. Součástí této regionální události bylo vystoupení varnsdorfského citeristy Michala Müllera a symbolické obnovení provozu místní hospody „U krásné labské vyhlídky“. První návštěvníci měli možnost ochutnat i rázovitou kořalku vyrobenou z místních jablek. Její síla se téměř vyrovnala síle tamního křenu a její buket je dodnes předmětem vzrušených hovorů mezi pamětníky akce. Celou událost navíc zachytil i krátký dokumentární film Zaniklé obce, který je možno volně shlédnout prostřednictvím internetu.
Od roku 2007 se turistická stezka po zaniklých německých sídlech stala cílem stovek výprav a výletů. Zvláštní zájem o studenty zbudovanou trasy dodnes projevují média: Česká televize zde točila dva dokumentární pořady, Mlada fronta DNES, Ústecký deník a Sächsiche Zeitung na svých stránkách přinesly rozsáhlé reportáže z naučných výletů, které do Vitína a jeho okolí pořádali studenti katedry historie zdejší univerzity. Činoherní studio v Ústí nad Labem před časem využilo ponuře vypadající ruiny jedné z obcí do svých divadelních her. Jejich činnost pak vzbudila pozoruhodnou reakci u obyvatel Malého Března, kteří se domnívali, že divadelníky označené domy zakoupil neznámý boháč z Prahy a rozhodl se postavit nový Vitín.
Studenti katedry historie a jejich přátelé pořádají každý rok na jaře pochod po výše popsané naučné trase. Při něm obnovují značení a zpřístupňují neschůdná místa.